Nechtějí být ovce. V polské vesnici žijí křesťanskou víru maskulinně

V době, kdy podle faráře Mariana Bicepsowského muži příliš měknou a ztrácejí odvahu, se malá polská farnost rozhodla jít opačnou cestou. V Nieustrasznu Górném se liturgie slouží tvrdě, nahlas a po chlapsku, protože správný chlap dle tamního faráře „nemá být ovce, ale musí mít sílu, koule a pořádně smrdět“.

Read more: Nechtějí být ovce. V polské vesnici žijí křesťanskou víru maskulinně

Farnost Nieustraszno Górne ležící na jihu Polska se pod vedením otce Mariana Bicepsowského proměnila v laboratoř maskulinní víry. Impulsem k proměně se stala kniha amerického autora Paula Coughlina Již nikdy více „milý křesťanský chlapec“. Farář Marian Bicepsowski ji přečetl jedním dechem a rozhodl se, že právě takovou teologii potřebuje i jeho farnost.

„Církev nepotřebuje poslušné ovečky, ale chlapy, kteří umějí stát rovně a nést odpovědnost,“ říká. Obřady jsou stále katolické, ale v ostře mužném provedení. Při úkonu kajícnosti se muži bijí do hrudi tak silně, že zdi chrámu vracejí dunivou ozvěnu. Žalmy se nekonvenčně křičí do megafonu, místo zvonků při proměňování se ozývají nárazy kovové tyče o železný sud. Homilie bývá pravidelně přerušována mohutným pokřikem „Nieustraszno! Górne!“.

Neřeší pasivní agresi – rovnou řeší agresi

Pozdravení pokoje se podává stiskem tak pevně, že druhému natečou prsty. Chlap v Kristu tu neřeší pasivní agresi, ale rovnou řeší agresi. „Autenticita znamená, že si během liturgie sundáš tričko a ukážeš tetování kříže přes celé záda,“ popisuje farník Piotr.

Klečí se na holých kamenech, protože „chlapi nesedí v polstrovaných lavicích“. Samotný oltář přitom stojí na čtyřech obrovských pneumatikách z traktoru Ursus. A k tomu všemu, jak s úsměvem dodává farář: „Správný chlap musí i pořádně smrdět – jen tak je jeho víra cítit až k nebi.“

Liturgická hudba využívá melodie české skupiny Kabát

Maskulinní liturgii odpovídá i hudba. Farnost má vlastní zpěvník nazvaný Kancionál pro chlapy. Nejen mariánské písně se tady zpívají na melodie české skupiny Kabát. Věřící se shodují, že nikdy nezpívali tak hlasitě: „Mariánské písně na Kabáty – to je víra, co má koule,“ říká Stanisław Kaczmarek, další z nadšených členů zdejšího společenství. „Kabáti mají sílu, a to je přesně to, co naše liturgie potřebuje,“ dodává farář Bicepsowski.

Varhaník proto nevystačí s rejstříky a vedle lavice má zapojenou elektrickou kytaru. Ministranti přiznávají, že se jim liturgie slouží radostněji: „Když zní Viděl jsem pramen vody na Kabáty, i kropení svěcenou vodou má větší razanci.“

Celá mše se tak odehrává v ohlušující atmosféře, která připomíná spíš stadion než chrám. Například Svatý, svatý, svatý se nezpívá, ale prostě křičí. „Nikdy jsem necítil víru tak opravdově,“ říká místní zemědělec Tadeusz Nowak. „Když jsme při Gloria bouchali do lavic, měl jsem pocit, že andělé fandí s námi.“

V Nieustrasznu Górném se tak zrodil unikát: katolická farnost, která odmítá mužskou pasivitu a znovu učí muže být chlapy – hlučnými, silnými i páchnoucími potem.

← Zpět